Deníky ze severu na Blog.cz

Ták, Karolínka nejenomže vystřízlivěla...ona dokonce zjistila, že se jí vrací paměť, takže už může poreferovat o tom, jakej byl víkend:-)

Plán: Sobota 20.00 příjezd do Malmö, najít hospodu, kouknout na kus fotbalu. Pak při poslechu nějakho metalu poklábosit s Martinem a ostatníma a kolem půl jedný na bus domů.

Že realita byla zase úplně někde jinde, vám musí bejt jasný. Upřímně jsem ani já sama nevěřila, že bych fakt dojela takhle brzo dom:-) Jináč pokud se vám budou zdát následující řádky nesouvislý a zmatený, tak za to nemůžu já ale Heineken, jo?

Sice jsem vážně přijela kolem 8 na zastávnku Södervärn ale to je tak jedinný co bylo podle plánu:-)

So....

Martin mě vyzved rovnou u busu. Začal hned vyzvídat, jestli chci vidět radši fotbal nebo jestli dám přednost pre-party u kamarádů doma. Popravdě je řekla, že je mi to fuk. Takže jsem se za chvíli ocitla v totálně úžasným metalovým doupěti jeho kámošů. Obývák-all in black, místo skleniček číše (černý), z lampiček utíkal suchej led, atd...slečna hostitelka se mi optala, jestli mi nevadí, že bude fotit. To jsem ještě nevěděla, že ten foťák nedá z ruky a že to nebude zdaleka jedinnej člověk co mě bude cvakat celej večer....nu což.

Do desíti jsme stihli probrat dementnost křesťanskýho black metalu, imigrační politiku EU a problematiku absinthu. Všechno v tomhle pořadí:-) Pak byl přesun do hospody, kde měl Martin dělat cca 2 hoďky něco jako DJ. Celá práce spočívala v tom, že hodil do kufříku CDčka co má doma a ty postupně házel do přehrávače, podle toho, co kdo chtěl. Totéž co dělá spousta lidí v parlu-zadarmo. On za to dostal v přepočtu asi 400kč a pivka zdarma. Myslim, že po 20ti minutách pochopil, jakou blbost udělal, když na začátku prohlásil ,,vyber písničku". V tu chvíli měl ode mě naplánováno, co hrát tak na 4 hodiny...hihi:-)

No a tady to začíná bejt trošku s výpadkama...:-))

Neustále kolem pultíku pobíhala nějaká paní z Austrálie, a dožadovala se Guns 'n' Roses.

Pak tam taky šmejdil pán s foťákem. A furt mi cvakal, děsný. Asi po pěti fotkách jsem zbaběle utekla ven na cígo, jenže on tam přišel taky. Tak jsem mu řikala ať mě nefotí, že mu praskne čočka a že vypadam na každej fotce jak debil. Hmm...odpověděl, že on mě určitě umí vyfotit tak, že jako debil vypadat nebudu. To už jsem rezignovala, takže jsem se nechala ještě asi 3x cvaknout před hospodou.

No..kecalo se pilo se zpívalo se....klasika...kolem 1 (nebo tak nějak jsme se přesunuli do jiný hospody. Tam jsem se pořát ztrácela...ale furt. Hrozný....noo...pak jsme se procházeli venku...ale proč, to netušim....pak jsem měla škytavku...potom jsme jeli taxíkem k Martinovi...bylo tak půl 4 tipuju...o tom výtahu do 8. patra nevim vůbec nic...Martin chtěl hrát na basu...ve 4 ráno...to jsem mu nemohla doporučit:-)...pak se tam nějak objevil spolubydlící...koukal na mě nějak vyjeveně...no co...

(...)

...ráno už koukal jen pobaveně...a strašně mi bolela hlava...naštěstí u sebe mám dycky prášek.

Dumů jsem dojela asi v 15.30...mám modřinu na zádech a bolí to jako prase...tu nevim kde jsem koupila:-D

To byla ale bžunda:-)))))

...a tou zelenou vyjímečně nemyslím pití. Se divíte co? :-)

Ale od začátku.

Tenhle příspěvek bude trošku víc o Lady-místním čtyřnohým miláčkovi (jinak taky zlatej retrívr s mozkem velikosti buráku).

Ve čtvrtek ráno děcka zjistila, že má čoklík za uchem klíště. A tak mi Matt před odchodem do školy poprosil, ať ho vyndam.

Lady z toho byla celá nadšená-o breberce nemá ani šajn a myslí si, že si budem hrát. No asi po půl hodině mě pobíhání po domě s papírovým kapesníkem a olejem prostě přestalo bavit.

Když přišel domů Matt, řekla jsem mu že Lady je debil a ať si to klíště vyndá sám. Odvětil, že jsem totální retardskej idiot, když neumim ani zbavit psa klíštěte. A pak tomu nasadil korunu větou: ,,Nauč se bejt dospělá, nemůžu ti pomáhat, jdi to ještě zkusit. Musíš to zvládnout sama!" To sedne od někoho komu je 13 a neumí ani pořádně šlohnout doma pivo...:-/ Jo, tak jsem to šla ještě jednou demonstrativně zkusit, fakt to nešlo! Matt se na to už ,,nemohl dívat" a mazáckým ,,ukaž mi to prosimtě" se jal psovi od klíštěte pomoci. Ještě pořád brblal něco o idiotech a retardech (jiný anglický nadávky nezná).

O 10 vteřin později vstal od psa a se slovy ,,klíště je ještě malý, vyndat nejde" se zase odporoučel do svýho pokoje...

Kdo je tady k sakru retard??!!!???!!??

Vylezu si takhle odpoledne na cígo na terasu a přiběhne Lady. Jenže místo klasické zlaté barvy je skoro celá zelená-jen hlavu má ještě blond a nad pravým okem zelenej flek.

Já: omg, co to je??

Kenn s ledovým klidem: Lady...je teď zelená.

Jasný, evidentní...že se vůbec ptam. To dá rozum, prostě zelená...

Situace mi připadal tak absurdně absurdní, až to bylo normální..:-)))

Teď si nejsem jistá, kdo je tu idiot. Nejspíš je to ale Lady. My co máme mozek se v čerstvě posekaném trávníku a trávě většinou neválíme:-)

Hm...tak mě napadá, jestli by šla Maďarka taky obarvit...hm....:-)))))

No uznejte, že by byla veliká škoda nevypít si někde papulu, když je venku tak hezky:-)

Takové to "domácí chlastání" je taky fajn ale faktem zůstává, že kombinace kocertu, piva a gratis hotelu (kde po sobě nemusíte uklízet-a vůbec tam s váma zachází, jako s příslušníkem královské rodinny) je prostě neodolatelná.

V pátek jsem bus-bus-vlak dopravila svojí maličkost na kodaňský hlavák, kde už na mě čekala hlava fialová (rozuměj-kámoška Diana). V první sámošce jsme nasourcovali plnou tašku plechovek s pivem a vyrazily jsme ukořistit volnou lavičku na Rådhuspladsen. Prokecaly jsme tam asi 4 hodiny, dokud jsme všecko pivo nevypily. Naštěstí je to náměstí po cestě od nádraží k hotelu, takže jsem pak s tou škytavkou nemusela daleko.

Podle plánu jsem si v sobotu pěkně přispala (11. to jistí) tudíž jsem lehounce nestíhala snídani. Vzhledem k tomu, že obvykle nesnídam, mě to nějak nestresovalo.

Po odpolední obhlídce obchodů a zaplnění žaludku byl čas nachystat se na kocík.

Tím vyjímečně nemyslím malování si obličeje na xicht, jako spíš googlení vláčku (nebo skorometra), co mě doveze do klubu Templet na koncert a nejlépe i zpět.

Když jsem vylezla z vláčku v Lyngby a měla najít místo konání, musela jsem ze hooodně zamyslet, kterým směrem jít. Snažila jsem se vybavit si ten leteckej snímek z Google Earth. Nutno říct, že úspěšně.

Než jsem dokouřila první cigárko objevil se kamarád a vyfasovala jsem první pikslu s pivkem.

Za 20 minut vyběhl z klubu sympatickej týpek, aby si dal taky pivko a hlavně cigárko (vevnitř se nesmí kouřit). Po bližším prozkoumání zjišťuji, že je to Thor-novej zpěvák Svartsot . Celkem veselá kopa, některý jeho hlášky bych zařadila někam mezi "Am I playing on the fuckin' railway station?" a "..tady náš klávesák co umí hrát výborně na klávesy.."

Thor: No ty vole, já mam děsnej hlad, ačkoliv sem před chvílí měl takový tamto..to cizí...kulatý..nebo tak něco...

Já: Eeee....myslíš falafel??

T: Néé....takový placatější a cizí to je...

Já: Gyros? Pizza??

T: Nééé,no...taková ta divná mexická palačinka s náplní....

Já: Tortilla???

T: Jóó! To je vono!!

Koncert byl super, zase mám zážitků na 2 měsíce dopředu:-) Klubík Templet bych přirovnala k lampě, jen o trošku kratší. Takže velmi komorní atmosféra.

Teda, jsem už celkem zvyklá, že mi vystupující často přišlapujou ruce (a je jedno jestli si je odložim na pódium nebo na odposlech). Ale že se dá se zpěvákem srazit hlavou, to jsem fakt nečekala:-) Naštěstí to bylo OK, jelikož opilejm se přece nikdy nic nestane:-)) Nutno podotknout, že on byl celkem dost, takže se mu ještě v závěru povedlo polejt playlist pivem takovým způsobem, že nebyl k přečtení:-)

Inu stane se. Můžu bejt nakonec ráda, že jsem nepřišla do kontaktu s tou 2 metry vysokou sekerou, kterou tam pořád máchal...:-)

Jo, cestu zpět si nepamatuju:-)

Víte, jak dokáže naštvat zapomenutej papírovej kapesník v kapse kalhot? Za předpokladu, že jste někdy potkali pračku teda:-)

Ale tak to se stává-mně (bůhví proč) docela často. V mém případě je finální efekt rozcupovanýho kapesníčku umocněn tím, že mám výhradně černý hadry.

Kapesník je ale už taková klasika. Já nejsem troškař, umím i lepší věci. Minulý týden jsem vyprala zapalovač. Budete se divit ale on pak dokonce fungoval a funguje do teď. Zázrak. Pak taky sem tam někdo přepere prachy-myšleno doslovně. S tím tolik zkušeností nemam, držím se při zdi - do dnešního dne jsem přeprala jen 2,50 DKK a 6 SEK, doufám že to dánská a švédská ekonomika v době finanční krize přežije.

Dneska ovšem úspěch fenomenální. Povedlo se mi vyprat čaj. 2 pytlíky. Naštěstí s tmavým prádlem.

Můžu konstatovat, že čaje zn. Pickwick mají skutečně pevné sáčky.

P.S.: Ano, blbec co nosí v kalhotech pytlíky čaje je Matt. Proč, to už neví ani on sám.

Já vííím...jsem lemra líná a nepíšu:-)

Dneska jsem si zase hrála s autorádiem.

Paní hlasatelka:

,,Tak to byla předpověď počasí a teď si dáme nejnovější Hammerfall a potom Evergrey-z koncertu"

No a tak se taky stalo.

Jenom se tak ptám, kde udělala naše Rada pro rozhlasové a televizní vysílání chybu...:-))

Ještě jedna ukázka netradičního postupu při řešení problému:

Situace: pátek odpoledne, Kriszta pracovala z domova, kolem 2. hodiny odjela do města. Předtím mi zanechala na lince vzkaz, ať nezapomenu vyvenčit psa a vyzvednout malou.

Večer jsem jí říkala, že to psát nemusí, že jsem žádný dítě (ani ségru) nikde ještě nenechala:-)) vysvětlila mi, že po zkušenosti s Kennovo vyzvedáváním, to radši píše. Začala jsem bejt zvědavá, jak se mu to povedlo.

Ještě když bydleli v Kodani, měl jednou Fili vyzvednout ze školky. Drobet na ní zapoměl, samozřejmě. Když pak volala pološílená učitelka, jestli si někdo dítě vyzvedne, sdělil jí Kenn, že už je doma, tak ať malej zavolá taxík a naloží jí do něj.

Jo, taky možnost......:-))))